Akatsuki ve škole (4.díl)

28. srpna 2009 v 13:39 | DeidynQa |  Akatsuki ve škole
Další díl :D Doufám, že potěší :3


Druhý den ve škole se všichni sešli s dobrou náladou. Až na Itachiho. Ten se tvářil tragicky, jako kdyby se na něm podepsalo všechno bezpráví světa. Když přišel ke své partě, všichni ho vesele pozdravili, ale on neřekl ani bú. Pouze zachrčel něco nesrozumitelného a ostatní se rozhodli, že ho radši nebudou provokovat. Když začala hodina, tvářil se ještě tragičtěji, pokud to vůbec ještě bylo možné. Důvod se ukázal chvíli poté, co sensei vešel do třídy.
,,Tak… co ti experti, co byli včera na poškole? Máte pro mě podepsaný ty papírky?"
Nikdo ani nepípnul. Itachi se pomalu zvedl, došel k senseii a podal mu svůj papírek. Pak se s mučednickým výrazem vrátil na své místo. Všichni z jeho party na něj nechápavě koukali. On se na ně podíval skelným pohledem a naznačil, že jim to vysvětlí potom.
,,A co vy ostatní? Nic? Myslím, že si budu muset promluvit s vašimi rodiči osobně…"
Když skončila hodin, sesypali se všichni okolo Itachiho.
,,Proč si to doma ukazoval, ty pitomče? Nechtěl si přece, aby se to tvý rodiče dozvěděli…!"
,,No… nechtěl, ale..," začal Itachi plačky. ,,Já sem ho zapomněl vyhodit dřív, než sem došel domů. Ten papírek mi tam doma někde vypad a táta ho našel…"
Všichni protočili oči v sloup.
,,Ty si ale kůň, Itachi…," vzdychl Kisame. Itachi smutně pokrčil rameny. Ostatní šli zpět na svá místa, aby využili přestávku. Tobi vytáhl z batůžku obrovský sendvič. Deidara sedící vedle něj vycítil, že ten sendvič ho bude stát nervy. Zaraženě žvýkal své sušenky a čekal, kdy mu sendvič přistane na hlavě, nebo kdy mu Tobi jeho obsah vyklopí do klína a nebo kdy mu části Tobiho sendviče přistanou na věcech, na tašce. Ovšem nepočítal s jinou možností a to se brzy ukázalo jako chyba. Tobi začal jíst sendvič, ale měl kecavou, takže polovina toho, co ukousl mu vypadla z pusy. Pak se obrátil k Deiovi a ten poznal, že de do tuhého. Opatrně nakousl jednu sušenku a zoufale koukal na Tobiho, doufajíce, že se na něj Tobi chce jen dívat a ne mluvit. Omyl (jak jinak). Tobi spustil svůj monolog otázek, u kterých nečekal na odpověď (jak jinak), komentoval každou ptákovinu okolo (jak jinak) nebo vyřvával, co všechno má rád a divoce u toho gestikuloval rukama (jak jinak) a chudák Deidara neměl proti proudu napůl rozžvýkaných rajčat a okurek, kousků salámu a salátu žádnou šanci. Během několika chvilek měl tyto ingredience ve vlasech, na krku, obličeji i na oblečení. Smutně koukl na sušenky. Tobi mu totálně zkazil chuť k jídlu. Zvedl se a zamířil ven ze třídy ke klučičím záchodům, aby tam ze sebe pomocí vody udělal normálního člověka.
Na chodbě mále zakopl o Itachiho, který tu seděl s koleny pod bradou, se smutnýma očima, které vypadali jako skleněné korálky, protože se mu do nich draly slzy a on se je za každou cenu snažil zadržet.
,,Itachi???" zeptal se ho Dei opatrně.
,,Jestli si mi přišel ještě jednou vynadat za to, že se díky mojí blbosti musíte zodpovídat vlastním rodičům, můžeš si to rovnou odpustit…," Itachi tiše popotáhl.
,,Ne… já jen… nikdo ti to nemá za zlý. Teda aspoň já ne. A ostatní to taky přejde, vždyť je znáš…" vysvětloval pomalu Deidara. Každý slovo si radši promyslel, než ho vyslovil, neboť se taky mohlo stát, že by Itachiho naštval a to nechtěl. Itachi nepatrně přikývl. Dei si vedle něj sedl.
,,Vždyť já vím. Jde jen o to, že si připadám, tak trochu jako zrádce. A navíc… když to včera otec našel, sice neřekl nic hnusného nebo tak, ale mě je jasný, že sem ho zatím nikdy takhle nezklamal…" Itachi se přitáhl ještě blíž ke svým kolenům a prakticky to vypadalo, že si s nimy povídá. Dei zamyšleně koukal na prkna na podlaze.
,,To se zpraví… přejde je to všechny časem, uvidíš!" zakřenil se na něj. Itachi se na něj podíval a chtěl se na něj taky usmát, když tu si všiml Deiových ,,ozdob" od Tobiho. Opatrně mezi dva prsty uchopil kus okurky, vytáhl ji z Deiových vlasů a štítivě se na ni podíval.
,,Co to je? Tys spadl do odpadní roury?" Itachi vyprskl smíchy.
Dei se k jeho smíchu přidal:,,Ne, jen mám svého osobního vizážistu!"
Nakonec se tam oba smáli jako dva blázni, dokud nemuseli jít do třídy, když začala další hodina.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Neki-chan Neki-chan | Web | 28. srpna 2009 v 17:08 | Reagovat

hh pekny...teshim se na pokracko

2 Yoh-Kika Yoh-Kika | Web | 31. srpna 2009 v 17:27 | Reagovat

supeer :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama